V současné době jsem dopsala sedmou kapitolu Zrady, od čtvrté kapitoly zatím celé bez korektury.

Píši jednu vedlejší povídku na www.shneczek.blog.cz, na kterou však nemám poslední dobou moc času.

Dále se hodlám zúčastnit literární soutěže na www.rytiny.cz a www.mfantasy.cz.

Ahoj všichni, kdo sem chodíte anebo jste sem právě zničehonic zabloudili! :)

Jsou prázdniny, čas jako stvořený na psaní, psaní a psaní, neboť nejsou žádné nervy se školou, žádné učení a ani nic podobného. Jediné, co stojí za řeč je těch pár dnů či týdnů, které se mi podařilo a snad ještě podaří strávit v zahraničí, u příbuzných a kamarádů a na táboře.

Abych ale přešla k věci. Píši sem tento článek "aktualit", abyste (pokud se vám má ukázka práce líbila) věděli, jak daleko už jsem postoupila. Kdybych to měla shrnout do jedné malé věty, řekla bych, že: "Tolik práce za pouhých pár dnů strávených nad papírem s tužkou v ruce jsem snad v životě neudělala." A možná že to tak i je.

"Chceš zemřít?!"

Tázaný zakroutil nesouhlasně hlavou.

"Tak konečně mluv! Co se stalo?" zasyčel netrpělivě.

"B-byli jsme napadeni..."

Muž s sebou trhl. "Cože?! Kdy? A kým?" zatřásl s ním.

Mladík se strachy zalkl.

"Mluv! To je rozkaz! Nebo tě mám snad raději podříznout?" vyhrožoval, aniž by mu sejmul dýku z hrdla.

Zradu jsem začala vymýšlet někdy během léta 2005, což bylo na rozhraní šesté a sedmé třídy základní školy. Bylo to zcela spontánní, možná jen trochu podmíněno seriálem Čarodějky, který jsem v té době sledovala. Mojí oblíbenou postavou z celého seriálu byl Cole (a stále ještě je :)), kterého hraje Julian McMahon. Zvláštní je, že jsem už v tak mladém věku měla oblibu v záporných postavách. :D.

No ale teď k věci. V roce 05 jsme ještě neměli doma internet a já nevěděla a ani nemohla nikde najít, jak se jméno Cole píše. Věděla jsem jen výslovnost, ze které vzniklo jméno pro moji první postavu v povídce - Coul (já osobně bych Cole četla jako /kól/ a ne /koul/, ale v seriálu to tak mají...). Nevím, kdy to přesně bylo, ale postupem času se ze zlého Coula stal hodný Coul, což je v povídce i teď.

Také jsem k němu musela udělat další postavy, a tak jsem se rozmýšlela nad jmény. Dlouho jsem hloubala, dloubala a bloumala, až jsem si jednoho krásného slunečného dne pohrávala se slovy sa-vo, vo-sa (přendávala jsem slabiky) pak mě napadlo sud a řekla si celé slovo odzadu - dus. Neznělo mi to ale moc dobře, tak jsem k tomu přidala ještě o. A v tu chvíli se mi to slovo zalíbilo tak, že jsem ho použila jako jméno pro dívku - Duso (znovu pozpátku to dává "osud", ale to už je jen pouhá náhoda :)). Jméno vzniklo náhodou a ke všemu z obyčejné slovní skládanky, ale musím říct, že lepší bych už ani vymyslet nemohla.

První člověk, co se o psaní této povídky dozvěděl, byla moje nejlepší kamarádka a ta také pro celou povídku vymyslela jméno - Zrada. Vytvořila jsem pro ni ve své povídce postavu Nicol (kamarádka se jmenuje Nikola), která je sice záporná a asi to s ní zrovna nedopadne dvakrát dobře, ale hlavní je, že je určená právě pro ni :).

První části celé povídky, další postavy i jednotlivý děj jsem si utvářela ze začátku jen v hlavě (od sedmé třídy mi začal klesat ve třídě prospěch - zřejmě důsledkem mých "výpadků", kdy jsem místo učení byla myšlenkami ve své hlavě :)), když už to trvalo dlouho, začalo mě to celé otravovat. Bylo to moc živé, dokázala jsem si všechno až moc dobře představit... ale nechtěla jsem to zapomenout, a tak jsem to začala zapisovat na papír.

Už v té době mě chytaly myšlenky, že by se to snad dalo i vydat... jednou, možná, že by někdo projevil zájem. Byla jsem ale realista, pouze jsem se porozhlédla po nějakých vydavatelstvích (už jsem měla internet; všechna vydavatelství už v této době rukopisy pro velký zájem nepřijímá...), a tak jsem si řekla, že až to dopíšu a až s tím budu na sto procent spokojená, tak teprve potom to budu pořádně řešit. Přeci jen, pořád je tu jistá možnost, že se mi to nakonec dopsat nepodaří. Ať už nebude dostatek vůle, čas, chuť, nebudu schopna celý příběh utvořit celistvý anebo mě třeba přejede auto a bude to celý v čudu.

No, takže jsem to nakonec začala všechno pěkně přepisovat do Wordu do počítače. To už mohl být tak rok 06-07, když jsem měla napsáno tak kolem (+, -) patnácti kapitol a nechtějte vědět, jaký to byl pocit, když se mi do počítače dostal vir a já neměla nic zálohované. Vůbec nic z toho, co jsem měla napsané, ani jeden miniaturní řádek. Když byl počítač v opravě, říkala jsem si, že jestli to všechno, co jsem napsala, zmizí, tak že znovu už začínat nebudu. Neměla bych na to sílu. Štěstí ale stálo na mé straně a vše se mi v pořádku vrátilo. No... a už vám ani nebudu povídat, jak mi Windows spadl po druhé... a já to ještě zálohované neměla (ano já vím, byla jsem velké pako...), štěstí se na mě však znovu usmálo a tentokrát jsem si to už i zálohovala.

Psaní Zrady mi šlo na základní škole pěkně od ruky, nejdelší prodlevou při psaní byl asi půl rok, kdy jsem se u jedné z kapitol na hodně dlouho zasekla (nakonec jsem ji smazala a začala od začátku). Pak jsem ale v roce 2008 nastoupila na střední školu. Byla jsem z toho celá vyjukaná, ale psala jsem polehoučku dál. Poznala jsem zde Danku, která mi postupem času připadala jako vhodný člověk, se kterým bych si o Zradě mohla popovídat (v té době už o Zradě vědělo víc lidí- pár lidí ze základky a z tábora) a měla jsem pravdu. Je první, komu jsem dala přečíst skoro všechny kapitoly Zrady, co jsem napsala. V tuto dobu mi pomáhá s korekturou textu (děkuju!), na co se mnohdy další člověk velmi hodí :).

Někdy na přelomu prváku a druháku jsem naprosto přestala psát. Neměla jsem žádný nápad, náladu, jen mne neustále k příběhu poutaly myšlenky. Teprve na přelomu roku 2009 a 2010 jsem začala znovu psát. Došla jsem ale k názoru, že jsem uvízla na mrtvém bodě a první kapitoly zcela neodpovídají stylu, kterým píši dnes, a tak jsem se rozhodla všechno, co jsem doposud napsala přepsat. V některých částech poupravuji děj, někde jej i přidávám a snad i obohacuji. Protentokrát se snažím, aby se i případným čtenářům zdál zajímavý a snad se mi to povede :). Neustále se snažím svoji gramatiku i slovní zásobu obohacovat, abych uměla dobře formulovat věty a nedělat chyby. A troufám si říct, že se mi to celkem daří.

Ze staré verze Zrady mám napsáno přibližně 25 kapitol a mnoho návrhů pro další, z nové verze mám i s celkovou korekturou napsány 3 kapitoly, čtvrtou mám rozepsanou a pro celý následující děj mám přesně rozdělaný obsah.   

Tyto stránky jsem si vytvořila proto, abych na Zradu upozornila, a to i když ještě není dopsaná. Hodlám zde zveřejnit první kapitolu a časem možná i druhou, a doufám, že se můj vymyšlený svět někomu třeba zalíbí.