S koncem roku 2011 se mi blíží květnové maturitní zkoušky a přijímačky na vysokou. Během tohoto období očekávám, že nebudu mít na psaní moc času, ale až bude po všem, tak se do všeho znovu dám plnou parou a doufám, že svůj příběh konečně dopíši. Pozitivní zprávou je, že jsem včerejším večerem zcela promyslela a předepsala celý konec příběhu.

No jo, no jo...

jestli sem někdo zavítal více než jen jednou či dvakrát, tak už si asi nejspíš musí myslet, že jsem vážně magor...

ano, správně, toto je 1. kapitola po korektuře (asi po padesáté) a pořád to ještě nění úplně ono... takže tak za půl roku se můžete těšit na nově zaktualizovanou tentýž kapču po korektuře, jak se tak znám... :D

Jinak předem upozorňuji, že toto je pouze ukázka, i když sem plánuji hodit i tu druhou kapču, až ji budu mít... ehm, opravenou :) :D

Pokud se rozhodnete nepřispět svojí kritikou (ať už kladnou či zápornou) do komentářů pod tento článek, tak velice snažně prosím, abyste alespoň hlasovali v anketě v menu nalevo, která se této ukázky týká. Moc mi to pomůže! Děkuji :) Jana ala shne.czek

Hřejivé paprsky poledního slunce, jež se skrylo za mraky, líně sklouzly po studených zdech kamenné pevnosti. Na zlomek vteřiny se zlomily ve skle jednoduchého okna a oznámily tak dočasný konec své vlády. Stíny, které ještě před chvílí vyskakovaly z temných koutů pokoje, se rozplynuly v nastalém přítmí.

Mladá dívka sedící za kulatým stolem s sebou lehce ošila, než znovu po dlouhé době otevřela oči a pohledem přejela po prosté tmavé místnosti zařízené jen několika mála kusy starého nábytku. Stůl se dřevěnou oprýskanou židlí, kterou okupovala, byly postaveny ve světlém rohu pokoje společně s menší truhlou umístěnou naproti. Kromě toho tu ještě byl těžký roztažený závěs, plandající svým koncem po zemi pod oknem. Jeho spodní část byla silně obalena špínou a prachem z nikdy neudržované podlahy.

Zradu jsem začala vymýšlet někdy během léta 2005, což bylo na rozhraní šesté a sedmé třídy základní školy. Bylo to zcela spontánní, možná jen trochu podmíněno seriálem Čarodějky, který jsem v té době sledovala. Mojí oblíbenou postavou z celého seriálu byl Cole (a stále ještě je :)), kterého hraje Julian McMahon. Zvláštní je, že jsem už v tak mladém věku měla oblibu v záporných postavách. :D.

No ale teď k věci. V roce 05 jsme ještě neměli doma internet a já nevěděla a ani nemohla nikde najít, jak se jméno Cole píše. Věděla jsem jen výslovnost, ze které vzniklo jméno pro moji první postavu v povídce - Coul (já osobně bych Cole četla jako /kól/ a ne /koul/, ale v seriálu to tak mají...). Nevím, kdy to přesně bylo, ale postupem času se ze zlého Coula stal hodný Coul, což je v povídce i teď.